Domů
Další články
Jaromír Slomek : Morgenstern, jeho překladatelé a čas. Verše německého básníka, známé u nás díky Josefu Hiršalovi, přeložil už před půl stoletím Egon Bondy

klíčová slova

Slomek, Jaromír - Morgenstern, jeho překladatelé a čas - recenze

Dávné překlady veršů Christiana Morgensterna Egona Bondyho a klasické překlady Josefa Hiršala v novém uspořádání můžeme nyní díky současným vydáním konfrontovat nejen na vzájem, ale i s originálem.

Tradice překladů groteskní a nonsensové poezie německého lyrika Christiana Morgensterna (18711914) je u nás bohatá. Jaroslav Kvapil, Emanuel Lešehrad, Jindřich Hořejší, Vladimír Holan, Rudolf Havel, Jiří Kolář, Ludvík Kundera, Emanuel Frynta, Zbyněk Sekal, Josef Brukner, Ivan Wernisch a další si brousili svůj ostrovtip na Morgensternových slovních hříčkách a jazykové komice.

Hiršalovo prvenství recenze

Nejsoustavněji se překladům Morgensternových básní věnoval Josef Hiršal (1920). Byl to on, kdo se s pomocí Bohumily Grögerové zasloužil o první Morgensternovu českou knihu. Ihned se stala „zřídlem poetického požitku čtenářů”. Po několika letech práce vydal Hiršal Šibeniční písně (1958), později v jednom svazku sbírky Palmström a Palma Kunkel (1964). Když k těmto třem sbírkám připojil čtvrtou, Šlasi, vznikl soubor Beránek měsíc (1965, 1990). K těmto edicím je třeba připočítat ještě Hiršalův výbor Bim Bam Bum (1971). Morgensternovy knížky vycházely zajisté i díky Hiršalovým brilantním překladům ve vysokých nákladech, ihned rozebraných. Řečeno s Hiršalem: „V kulturní pustině komunistického režimu byly tyto svazky osvěžením; jemnou ironií, laskavým humorem a bujnou fantazií zlehčovaly, ba zesměšňovaly slavnostní vážnost oficiální poezie.” Přestože Hiršalovy překlady Morgensterna byly a jsou považovány za „definitivní”, objevují se i nové pokusy mladších ctitelů německého mistra poetické grotesky. Péčí jednoho z nich, Petra Komerse, vyšel roku 1996 soubor nazvaný Morgenstern v Čechách. Sám Hiršal v předmluvě přiznává, že byl překvapen „tím, jak je síla Morgensternova génia mocná a inspirující”. V této čítance je zastoupen také známý undergroundový básník, prozaik a filozof Egon Bondy (1930). Veřejnost se tak mohla seznámit s jeho překlady, které předtím (1951) vyšly pouze formou samizdatu.

Bondy po 50 letech

Zásluhou editora Martina Machovce vyšly teď v nakladatelství Labyrint Morgensternovy Šibeniční písně (respektive výbor z nich) ve starém překladu Egona Bondyho. A nádavkem i průřez sbírkami Palmström, Palma přeslice a Šeldocela. K tomu ještě tři „časové básně”. Shodou okolností v těchto dnech nabídla Morgensterna i Mladá fronta. Do známé edice Květy poezie byl zařazen výbor Písně šibeničních bratří, Hiršalovy už klasické překlady v novém uspořádání. A protože v Labyrintu se záslužně rozhodli pro dvojjazyčné vydání, lze konfrontovat nejen Hiršala s Bondym, ale i jejich češtinu s originálem. Je jisté, že mladičký Bondy začátkem 50. let Hiršalovy překlady nemohl znát, neboť ještě neexistovaly. Naopak Hiršal se s pokusy Bondyho díky Bohumilu Hrabalovi seznámil (v Bim Bam Bum říká, že to bylo „někdy v roce 1952”, v Morgensternovi v Čechách uvádí rok 1955). Bylo by snadné říci, že Hiršal je lepší a Bondy horší, protože první je důslednější v dodržování rytmu a rýmu, druhý občas místo překládání parafrázuje (např. „snad aby jim půjčil bůra” v básni Mezi časy). Jenže někdy se Bondy přece jen blíží originálu více než Hiršal. Berme dávné překlady Egona Bondyho jako podstatný příspěvek k nekončícímu objevování a osvojování Christiana Morgensterna.
Jaromír Slomek

Fotografie: V básni Dva kořeny (Die zwei Wurzeln) píše Morgenstern: „Ein altes Eichhorn sitz dabei/ und strickt wohl Strümpfe für die zwei.” A Hiršal: „Veverka, teta stoletá,/ punčochy přitom doplétá.” Zatímco Bondy: „Veverka plete punčochy/ pro ty dva staré lenochy.”
Foto Ondřej Němec a Přemek Fialka

Christian Morgenstern: Písně šibeničních bratří.
Přeložil Josef Hiršal.
Odborná spolupráce Bohumila Grögerová. Mladá fronta 2000, 143 str.