Jana Jančíková, Mejla Palánová a Radim Šašinka (Bratislava, 2. listopadu 2001)
Myšlenka na setkání a rozhovor s Egonem Bondym zrála v hlavách už několik let. Marná sláva – je to náš národní básník... Realizace tohoto záměru ale nebyla nijak snadná. Není sice obtížné vyčíst Bondyho bratislavskou adresu z jeho próz, on sám ale nemá telefon a na dopisy neodpovídá. Nezbylo tedy než se za básníkem vydat na dobrodružnou cestu do mrazivé Bratislavy „naslepo” a doufat, že jej zastihneme ve vstřícné náladě. Nakonec jsme měli štěstí. Po dni čekání se Bondy doslova zjevil na ulici před svým bytem, kde už se příliš nevyskytuje. Pozval nás dovnitř a my jsme se tak mohli zeptat...
(2. března 2001)
Tento rozhovor je ukázkou filosofických brainstormingů, které jsme s Bondym absolvovali.
Nesoustředíme se na prezentaci ucelených myšlenek a názorů. Pozorujeme spíše proces vzniku nových pohledů na možné společenské změny v příštích několika desetiletích.
Hovoříme o struktuře. O struktuře společnosti. O tom jak se tato struktura proměňuje a vyvíjí. O jejích perspektivách, autodestruktivních tendencích i o zdrojích, které dosud nebyly využity.
Editovaná verze tohoto rozhovoru vyšla v Bondyho sborníku O globalizaci.
