Domů
Poesie
Egon Bondy: Totální realismus

klíčová slova

Totální realismus - poesie -

I.

Chtěl jsem si vzpomenout na Marii

ale nemohu

chtěl jsem si vzpomenout na lásku

ale nemohu

chtěl jsem si vzpomenout na soudruhovu popravu

ale venku už svítá

a já zbůhdarma promarnil noc

zatímco to všechno je pryč

a my vlastně nechceme-li umřít

musíme začít znovu

 

A musíme začít znovu

nechceme-li vlastně umřít

zatímco všech no je pryč

zbůhdarma jsem promarnil noc

venku už svítá

chtěl jsem si vzpomenout na soudruhovu popravu

ale nemohu

chtěl jsem si vzpomenout na lásku ale

nemohu

chtěl jsem si vzpomenout na Marii

 

A my musíme začít znovu

zatímco všechno je pryč

venku už svítá

a já jsem zbůhdarma promarnil noc

chtěl jsem si vzpomenout na lásku

nechci-li vlastně umřít

ale nemohu

 

II.

 

Dnes odpoledne jsem odjížděl od svého otce

který mě právě vyhodil z domova

smál se uvnitř v tramvaji jeden stařík

a průvodčí škádlil dítě

 

Jeli jsme kolem domů

a pak kolem zahrad a tenisových kurtů

kolem zavřené plovárny

Když jsme přijížděli k Vltavě

zvedl se vítr

který v těchto místech dělá někdy vlny

až třiceticentimetrové

 

III.

 

V trávě

zatímco jsi měla být v práci

jsem tě políbil

 

IV.

 

V Praze se tančí

V Praze je veselo

 

V.

 

Je veselo v Moskvě

a je radost v Praze

Mám rád svou milenku

a jsme veselí spolu

 

Krásné je jarní počasí

a jsou veselé tančírny

ve kterých

tančíme

 

VI.

 

Má přítelkyně mi darovala květinu

Tančil jsem nad ní a plakal

velice jsem se styděl

neboť byla ošklivá

Na podzim bývají ošklivé květiny

vlivem neuspokojivého počasí

toto však bylo v létě

kdy květiny mají být krásné

 

VII.

 

Potkal jsem vojáka ve službě

Já ti dám pacholku rozkřikl se na mě

a vrazil mi facku

 

VIII.

 

Protože jsem největší žijící básník

přemýšlel jsem o poezii

Jediným jejím měřítkem jsou vteřiny

jež trávím v bezmocnosti

 

IX. - SJEZD ČSM

 

Včera byl sjezd Československého svazu mládeže

Svazáci a svazačky v modrých košilích pochodovali se standartami Prahou

Studenti nesli transparent s heslem

Dělníci budují

SNB chrání Na Staroměstském náměstí se zakončila manifestace

projevem presidenta republiky

Ve své řeči pravil

Spějeme stále vpřed k budování socialismu v naší vlasti

vedeni naším vzorem Sovětským svazem

 

X.

 

Tlampače na ulicích oznamují přesný čas

hodiny v nichž se vypíná elektřina

výsledky nejnovějších procesů

a sportovních utkání

 

XI.

 

Četl jsem zprávu o procesu s velezrádci

když jsi přišla

Po chvíli jsi se svlékla

a když jsem k tobě lehl

byla jsi jako vždy příjemná

 

Když jsi odešla

dočetl jsem zprávu

o jejich popravě

 

XII.

 

Vězni vstávají v šest hodin

pak stelou a střídají se na kbelíku v rohu místnosti

v půl sedmé je snídaně

a o státních svátcích bílá káva

 

XIII.

 

Sedím ve své cele

a pozoruji plakát

připevněný na protější zdi

na němž je napsáno

Sbor vězeňské stráže

úderná pěst dělnické třídy

nebo se dívám z okna

za nímž je věž

a obloha někdy podivuhodně

modrá

 

XIV.

 

Stále mne to táhne přes řeku

na vysoké kopec nad Smíchovem

vidím je z okna a nad nimi

velké dešťové mraky

Černá hejna vlaštovek a jiřiček

stahují se tam na podzim

teď je však prosinec

 

XV.

 

Důstojníci a jejich ženy

chodí pěkně oblečeny

po Praze a já se na ně dívám z kavárny

Trestanci a jejich ženy

chodí špatně oblečeni

díval jsem se na ně

v kriminále

Mám tak rád

důstojníky a jejich zeny

 

XVI.

 

Také milenci chodí po Praze

rozviklaní jako má tužka

Proto jsou v práci liknaví

Neměl bych tedy mít rád milence

 

XVII.

 

Před chvílí jsi usnula

Snad se rozednívá

a snad je to měsíc

ty ležíš na mých polštářích

a všemi pražskými nádražími

přijíždějí jako každé noci

vlaky se zbraněmi ze Sovětského svazu

 

XVIII.

 

Mezi holuby poletuje nad naší ulicí

také eroplán

který rozhazuje letáky

Mír vybojujeme

 

XIX.

 

Marie m ne líbá ačkoli nás to oba unavuje

 

XX.

 

Četl jsem dnes dlouho do noci

 

XXI.

 

Marie má za měsíc rodit

„Pojď” řekl jsem jí

„0pijeme se ať jsme trochu veselí”

Co je mi po dítěti

stejně není moje

 

Nenávidí mne ještě víc než já ji

neboť já ji přitom miluji

 

XXII.

 

Má láska k tobě nepřestává na tvém životě

možno-li po smrti tě budu milovat ještě víc

Až umřeš budeš už vůbec moci milovat jen mě

Rozpláči se příšerným smutkem

nad představou jak lituješ

že mne už nemůžeš milovat

Neboť ačkoli nevěřím v duší

je přece nemožné

abys ty umřela jen tak

A všechno začne od začátku

Najdu svůj ztracený dětský narcismus

Nejprve začnu poznávat tvé vlasy

Pak se ti podívám pod víčka

teď lze se očí dotknouti prstem

Tvé ruce jsou velmi nešťastné

neboť se nedotýkají mých

Nedám tě hned pohřbít

chci vidět jak budeš smrdět

a rozsypávat se

protože si nic jiného nezasloužíš

 

A pak budu tak sám

a opuštěn

 

XXIII.

 

Dlouho v noci se mi zdály příšerné sny

po rozhovoru s Marií

Její dřívější milenec s ní obcoval na záchodě

a já ji hledal všemi chodbami

nějaké zatuchlé venkovské hospody

Marie je v sedmém měsíci těhotenství

Pak jsem se příšerně opil

a když jsem chtěl aby se mnou souložila

nechtěla

 

XXIV.

 

Strašně se nudím

Nudím se dokonce i ve spánku

ale není to nuda z nečinnosti

ale protože je všechno zbytečné

 

XXV. - VŘSR

 

0 třicátém druhém výročí

Velké říjnové socialistické revoluce

přešli úderníci ČKD Sokolovo

na tvrdé normy

Byla uvolněna mouka z vázaného hospodářství

Byl vydán nový trestní zákoník

Soudruh Kaganovič promluvil o míru

Ty jsi měla chřipku

a nakonec jsme se spolu vyspali

 

XXVI.

 

Dnes je pátek

a uvádějí nové filmy

v ulicích

jež připomínají ghetto

hrají jeden němý ruský film

který už není nikde vidět

 

XXVII.

 

Chodila po Praze

chodila k holiči

chodila po Praze

a trochu pršelo

neměla na tramvaj

ani na autobus

byla smutná

 

Za Prahou veliké

sluneční planiny

na kterých pršelo

na kterých prše1o

život je vydatný

jako kus slaniny

a i víc

 

Seděla u stolu

na hlavě kokrhel

naproti pánovi

s velkýma nohama

byla tak ošklivá

byla jak vyvrhel

bude svatba

 

Kupujte načerno

kupujte slanečky

kupujte slávu a

svatební věnečky

kupujte motorky

knihy a kanony

to je život

 

Bere dva tisíce

osm set padesát

ušetří na jídle

a bude roditi

 

aby zas přibylo

lidí o jednoho

beztak je nás málo

 

Má zánět dělohy

nebude roditi

nemá už radosti

radši se zabíti

má v těle vyrážku

na čele chrysopras

dostane přidáno

 

Život je správná věc

i žít je správná věc

hodí se k životu

hodí se do rýmu

žije se lépe a

žije se veselejc

máme už zářivky

 

XXVIII.

 

Plakáty jimiž je polepena Praha

naše armáda

i naši úderníci

má láska k Marii

a moje nenávist k jejímu dítěti

popravy mých přátel

a nemohoucnost odjeti z Prahy

jsou jako mé příšerné sny

a mé hrůzné nudy

 

XXIX.

 

Včera byla Zlatá neděle

a za týden budou vánoce

Lidé nakupovali mnoho dárků

Já jsem si koupil knihu

Deník komsomolky

Vzpomínky matky 01ega Koševého

a z poezie

sborník ke Stalinovým narozeninám

 

XXX.

 

Prohlížel jsem si staré ročníky Minotaura

Připomínají mi časopis archeologické společnosti

Mám na stěně dokonce viset

několik surrealistických obrazů a reprodukcí

jsem v podstatě veselý člověk

 

XXXI.

Rozloučil jsem se s Marií

Říkala že je jí nevolno

Špehoval jsem ji

Do bytu za ní přišel ten druhý

Šli spolu do města

V noci se vrátili

Potom už nevyšli

Marie nás oba miluje

 

XXXII.

 

Ležíš a on se ti dívá do klína

jsi velice šťastná

zvedáš nohy a hladíš ho po hlavě

 

a neonová reklama blinky blinky

a po ulicích pochodují vojáci

v Ruzyni opět někoho zastřelili

v továrně opět někoho zatkli

a já nejsem s to to vnímat

protože sním o tom jak bys mne

políbila

 

XXXIII.

 

Marii se narodil syn

je to robě

které leží v hrobě

 

XXXIV.

 

Má milá umřela

Dělala si potrat

co ho měla od jiného to dítě

 

XXXV.

 

Není třeba dlouho čekat

radila soudružka ve frontě na Národním výboru

Seženete-li byt po zatčeném

přidělí vám ho bez průtahů

 

XXXVI.

 

V přístavě v kterém se

přiváží ovoce

stojím a dívám se

na zem

 

V poledne usednu

abych se zotavil

v tom denním bezednu

sezením

 

Mám málo vůle a

mám málo logiky

společně odplujem někam

 

Žití i nežití

obé je otravné

proč jsem se narodil

bez tebe

 

XXXVII.

 

Rozjel jsem se na konečnou stanici trolejbusu

Rozkvetly tam květiny

Lidé v trolejbusu se smějí

a vyprávějí o jaru

je zase březen