Domů
Politické úvahy
Egon Bondy: Projev na VI. sjezdu KSČM, rok 2000

klíčová slova

politika -

V první řadě mne zajímá otázka globalizace. Vůbec používání tohoto termínu je zásadní chyba. Někde to zbuzuje dojem, že globalizace je cosi jako jiný název pro internacionální dělbu práce, což je absolutní omyl, protože globalizace je pravým opakem internacionální dělby práce, kterou vždycky chtěli marxisté a komunisté. Dnes vládne světu finanční oligarchie a nikoli klasická kapitalistická třída. Dochází k tomu, co Marx předvídal - jestliže zklame první pokus (což obvykle zklamává) o uskutečnění proletářské socialistické revoluce, která má vést ke komunismu, musíme si uvědomit, že to je situace do určité míry bezprecedentní; ačkoliv v historii podobné analogické situace vznikly, že na místo vládnoucí třídy nastoupila už jen úzká finanční oligarchie.

V posledních staletích Římské říše se procento vládnoucích zúžilo na méně než 1 % populace, dnes je americkými sociology odhadováno na méně než půl procenta populace. Tato oligarchie nadnárodních monopolů je reprezentována čtyřiceti tisíci fyzickými osobami oproti šesti miliardám lidí, když připočtu příslušníky rodin do pátého pokolení, tak to není víc než milión. To už není třída. To znamená, že jsme v situaci úplně nové a naše strategie musí také nová být. Koketovat v této situaci vůbec se samým pojmem globalizace a chtít hledat na ní nějaké výhody, nebo ji transformovat, modifikovat či usměrňovat, je nejen zásadní omyl, ale nesmysl a zrada na základních revolučních cílech našeho hnutí. A absolutní opuštění marxistické platformy.

Je nutno si uvědomit, že nejde jenom o otázku frazeologickou. Jde o to, že plány globalizátorů jsou dělány v jejich prospěch. Strategickým cílem je globální genocida. Lidí je příliš mnoho. Marx hovořil o tom, že demokratickým zákonem kapitalismu je výroba přebytečných lidí, aby měli rezervní armádu nezaměstnaných. Dnes už nepotřebují ani nezaměstnané jako rezervní armádu, protože vůbec nechtějí pracovní síly. Dokonce ani nechtějí rozšiřovat trhy.

Rozlišují mezi politikou latinoamerikanizace, kterou podporují tím, že investují, protože to je slepice, která snáší zlatá vejce, kolem 20 % amerického státního rozpočtu je kryto z úroků stále se zvyšujících půjček - a afrikanizace, kam se nedá dát vůbec nic, protože to nevynáší. Americká delegátka na mezinárodní konferenci letos prohlásila, že jakákoliv humanitární pomoc včetně léků a lékařů do Afriky je ekonomický zločin. Protože se to nevyplácí. Na jiné konferenci pod záštitou OSN jiná americká delegátka se dala slyšet, že AIDS nás zklamalo. Protože se šíří velmi pomalu. Ale upozornili ji na to, že v laboratořích Pentagonu jsou vyrobeny viry, a to ne jeden, které mají rozlišovací genetickou schopnost tak vyvinutou, že rozlišují podle barvy pleti a rozlišují dokonce etnika mezi Finy a Švédy, takže virus oné nové, neznámé nemoci nakazí jedno etnikum, aby vymřelo a druhé zachovalo. Podle jakého klíče bude tato politika dělána? Chudí nejsou pro ně lidi a barevní taky ne. Ale stejně tak bylo již řečeno v americkém Kongresu, že my, to jest my Američané, stojíme dnes proti jednotné frontě islámsko-konfuciánské, to jest proti rasové frontě, a tu musíme zničit.

Jestliže třídní boj je tvrdý, rasový boj se stává skutečně jen genocidou. To nám předvedl Hitler. A to je strategickým plánem globalizátorů pro 21. století. Tedy vůbec jen koketovat s těmito termíny je, jak říkám, zrada na marxismu. My chceme internacionální spolupráci a dělbu práce.

Chceme vyrovnání všech pracovních možností ve všech regionech světa a pro všechna etnika, která nebudou diskriminována. Už jenom proto, že je třeba zachovat pestrost a bohatost lidského genofondu, nesmíme omezovat pod záminkou, že to jsou chudé země, nerozvinuté země, nebo málo početná etnika, jejich rozvoj, naopak ho preferovat. To je politika, kterou jedině může marxista schvalovat.

V programu globalizace si můžeme udělat obraz i o EU. Stanovisko každého marxisty o EU musí být přinejmenším maximálně opatrné. V praxi to znamená odmítnout účast v EU tak, jak dnes EU vypadá a tak, jakou politiku dnes provádí a provádět chce. Uvědomme si, že jestliže by komunistická strana ztratila svůj revoluční program, ztratí budoucí pokolení, ztratí vliv na mládež, ztratí důvěru voličů.

Hovořilo se tady o potřebě studia marxismu. K tomu novému čtení Marxe je potřeba Marxe znát. Komunistická strana vydá, protože třicet tisíc stránek Marxova díla nikdo pochopitelně číst nemůže, výbor filozofických tezí bez komentáře. Ať si každý může udělat obraz o tom, co Marx říká.

Na Západě se dnes tato práce vyžaduje všeobecně mezi všemi vzdělanými lidmi.